Tea for One

Předdopoledne

2006-10-21T10:07:00.000+02:00

Bodré podoledne preji,

no já se tedy obávám, vy se neobáváte? Nemáte čeho? Měli by jste!

Poslední dobou se seznamuji s nějakými divnými lidmi, myslela jsem, že tolik divných není, že je jen Shippy a Cathack, asi se množí pučením, nebo dělením, jiné způsoby množení totiž neuznávám.

Dnes v šest. V šest to přijde. A skončí. Já to nechci vidět.

Motivační kartičky Sri Chinmoye

2006-10-07T10:38:00.000+02:00

..jsou to jediné, co mě drží při životě. Ale nemyslete si - drží mě to při dost dobrém životě! Taková správně vybraná kartička člověku dodá odvahy vrhnout se do nového dne bez obav o to, co bude dál a hlavně bez myšlenek na věci minulé. Jsem TAK spirituální.

Jak přichází ten podzim, vrací se to. Možná to znáte - u mně se to projevuje v nejvyšší míře asi u toho případu, že na konci podzimu poslouchám Queeny a Keane, protože Kvín jsem začala poslouchat přesně v tu dobu před třemi lety a Keane před dvěmi. Loni v listopadu to sice nebyla tak úplně hudba, co mě rozložilo, ale vrací se to úplně stejně vlezlým a naléhavým způsobem. Jediné, co pomáhá, je dát sama sobě facku a nahlas vyřknout "Mysli na Vláďu, mysli na Vláďu!".
Nevím ani proč, prostě myslet na Vláďu je nejrychlejší možná pomoc při akutních myšlenkách na vy-víte-koho. Vláďa je pro mně vcelku neutrální osoba, takže vede mé myšlenkové pochody zpět k tomu, co je důležité. Třeba kapela. Kapely, dobrá.

Pořád ještě vařím čaj jen pro jednoho, tím myslím dlouhodobě - pořád mi do života vrážejí nějací podivní lidé, kterým ale sotva stihnu vylouhovat druhý hrnek a už jsou zase pryč. Potažmo vyhozeni. Takzvaný Zdeňkův Syndrom. Prostě zjistíte, že máte důležitější věci na práci, při vší úctě k tomu, koho jste emocionálně zneužili. Poslední dobou častý to jev.
Pomalu mi hudba nahrazuje partnera a zkoušky jsou jako romantické schůzky, jen je to smysluplnější a zábavnější. Co se týče nějakého fyzického uspokojení, pomazlím se s kytaristou /můj samozvaný bratr/ a hodím pár dvojsmyslných narážek na basáka a můžu jít domů.

Pokud se tu už nezastavím, prosím prosím prosím přijďte na náš koncert! 21 + 27. 10 ve Mlejně a následně ve Velvetu, kde narozdíl od prvního případu hrajeme s trochu nižší laťkou, tak si od toho slibuji, že vyzníme jako tvrdí a nekompromisní profesionálové. Děsí mě, že narozdíl od koncertování s Prasexem, kdy jsem se bála hlavně o to, aby to nepodělali ostatní, teď se modlím, abych to nezprasila sama. Přece jen frekvence vylétávání paliček z rukou a podobných nehod se zvyšuje.

Zakončuji jedním z aforismů Sri Chinmoye:
Dokonalé štěstí je nadšení mínus očekávání

shine on

Whatever..

2006-09-14T16:28:00.000+02:00

Poslech Goodbye, Blue Sky /btw díky PrAndy, žes mě opět přivedl ke Zdi, chytala prach/ mě přesvědčil, abych ještě chvíli setrvala v temnotách své kobky a napsala jeden blogpost. Vlastně je toho totiž docela dost, co bych chtěla zmínit. Možná až moc na jeden jediný příspěvek, ale kdo tohle taky čte, žejo.

Ano, jen se smějte vysokoškoláci, školní rok nám již začal, ale světe div se, ještě netrpím. Ne tak moc. Připadám si jako studijní typ. Ale stejně jako dobrá nálada, láska a bublinky v kofole to jednoho krásného dne vyprchá a sbohem entuziasme, ahoj reparáte. Hrozil mi minulé dva roky, přijde i letos?
Mimochodem - prváci jsou nějací malí.

Upřímné nadšení ve mně ale narozdíl od prváků vzbudil AMF vol.II... Johan je bůh. Tedy Johan a Cathack jsou bohové, abych nezapomněla. Ovšem upřímně, kdyby bylo na Cathackovi, byl by tak možná Ufajrfest .P Nic ve zlém.
Pravděpodobně si zahraju dokonce dvojnásobně, protože kluci z Big Cheese projevili silný zájem a Prasátko Experience to možná nějak skoulí i s tím náhradním kytaristou. Sice neni tak hezkej, ale koneckonců.. to je asi plus. Znám se.

David N. mi může políbit prdel. Ne, to bych lhala. Nikdy bych ho nenechala políbit mojí zadnici, protože tu příležitost měl a zabil jí .P Znáte to, když měsíc nevíte, na čem jste, a pak se připlíží den, kdy vám to najednou všechno dojde? To bylo včera - typický docházecí den. Dnes již zase zářím slunnou náladou /poslední dva týdny se ve mně stále probouzí, bůhvíproč/, to vzpamatovávání se je čím dál přijemnější - resp. čím dál méně nepříjemné. Hurá, jednou ze mne bude nordický kruťas a bude mi to všechno jedno, veselé .)

A jako poslední... Permafrost je konečně in progress... tedy... splácala jsem základní vzhled a první stránku, ale ještě to bude na dlouho, tak se moc netěšte. Ostatně ani nevím, kdo z těch oných co toto někdy čtou, by se měl těšit. Pokud vůbec víte, že Permafrost jsou sajty 3.A a budou další vadou na kráse naší pověsti.

Teď jděte ven na slunce, ono tam moc dlouho nebude. Nebo si pusťte Run Like Hell... ohohooo

Malá omluva

2006-08-27T15:57:00.000+02:00

Jen jsem chtěla říct, že to, co jsem tu přišila Davidovi, nebylo moc pěkné. Určitě na tom není povahově tak špatně. Křivdila bych mu. A koneckonců na mně neudělal špatný dojem. Spíš mi ponechal ten starý dojem, i když jsem doufala, že budu mít nějaký nový, lepší. Prostě... zapoměňte na všechno špatné o Davidovi, co jsem řekla. Amen.

Božemůj. Jako by mě snad tyhle věci trápily. V hlavě mě straší spíš jiné jeho součásti než zrovna charakter.

Montgolfiéra

2006-08-02T10:05:00.000+02:00

A už opět jen jediný one single cup of tea..... no jo. Vždycky si vzpomenu na Anežčin prjekt ve výtvarce v osmé třídě, kdy jsme měli nakreslit hrkovzdušný balón a na té její montgolfiéře byl nápis "Ať žijou singlové". Její životní styl tomu už nyní tolik nevypovídá...a upřímně, to asi ani můj... ale prostě se mi to vybavilo, jako by to bylo včera, a tak nějak mě to povzbudilo.

Dnes v noci jsem se asi duchem vrátila k věčnému utěšiteli Honzovi V. /oblíbenec Jingjanga, Socčiného přítele/ a Zdeňkovi, věčnému trapiteli, kteří mě v tom snu tahali do Futura na 80s party .D nějak nevím, jestli bych to vážně chtěla zažít, nebo ne.

Píšu si teď se starou známou, Terkou G., a je to děsně příjemný.... znáte to... to neni t pomalý poznávání novýho člověka, ale ani jen takovéto posilování vztahu s někým, s kým už máte i tak dobrý vztah... je to takové podivné. Je tam prostě už z minula hrozná sympatie a člověk má z každý vyměněný věty děsnou radost. Navíc má zjevně podobně prapodivný milostný život jako já... to sobecky potěší.

Hm..... utopenec

2006-07-27T10:05:00.000+02:00

Jestli někdo viděl kritiky nenáviděnou předělávku starého Dobrodruštví Poseidonu, jistě se při řídkosti příběhu stihl zamilovat do některého z hlavních hrdinů /ačkoli Kurt Russel má asi zenit své mužné krásy za sebou, pořád to tam je!/.... já vám tu v duchu bezduchu postnu fotku věčného filmového přicmrndávače /ach, má podobný osud jako náš band/, Joshe Lucase! Soc momentálně píše zbrusu novou fanfiction, takže dříve nebo později se o zajímavé pasáže podělím...

Brigádníci a kytaristický biceps

2006-07-27T09:54:00.000+02:00

Tak kdyby to někoho ještě zajímalo, v dnešním snu jsem dala Cathackovi k vánocům mikinu Prasátko Experience, tajně sledovala Robina brigádničit (už nevím, co přesně dělal, ale bylo to na louce a bylo tam hooodně klíšťat - asi proto jsem za nim hned nedoběhla - a pak už mi jen Cathack říkal "jó, tak se k němu někdy připoj, on furt někde maká, překopává hory, velký hory, největší hory".... podivné). Následovně se všechno přehouplo v mojí největší noční můru, jež se pravidelně opakuje... je štědrý večer a já nemám ani jeden dárek!!! waaaah D: To ať se mi fakt raději zdá o Mullerovi.

Ovšem abych dokázala, že nejsem jen mašina na blití snů do blogu, klidně vám prozradím, že ten Robin v tom snu byl proto, že jsem včera v noci sledovala ten pořad s tim psychokouzelníkem Darrenem -nějakým, nepamatuju si jméno-, který navštívil kung-fu školu a jejich mistr mu byl hooodně podoben. Tedy jako panu Mullerovi.

Jinak včerejší noc.... uaaah... no bylo to příjemné, ale... ještě jsem si nepostěžovala, že je můj přítel zarytý odpůrce produktů z tvrzené gumopryže! A taky je teď opálenej jak cikán a je moc namakanej, svaly mi přijdou krajně deerotizující, as long as to nejsou kytaristické bicepsy. Ovšem kytaristický biceps je většinou velmi velmi osamělý sval.

Božský Zed autobusákem D: ???

2006-07-26T09:17:00.000+02:00

Šmarjajozef, další sen, nad kterým budu dumat ještě půlku dne.

Jedu si tak autobusem, zjistím, že autobusák je mladý pan Zůna a po chvilce ignorace jen ucítím, že si vedle mne na sedačku někdo sedá, líbá mě na ucho, na krk, na ústa... a pak jen řvu "Zůno sakra nemáš řídit?!" ...tak on tam zase naskočí za volant a jede dál. V tom snu následovalo nějaké promenádování se nahá před nevlastním otcem, ale tam už jsem to raději úplně zapudila, než abych si to představovala i za bdělého stavu.

Včera mi psala nějaká slečna ze slashové webky, jestli si můžou půjčit můj slash "Otevřená zlomenina srdce" - uh, no už ten název mluví za vše. Je to o doktorech ze seriálu Pohotovost, kde se Doug Ross rozmlati v pangejtu na kole a mladičký dr. Carter ho pak dává do pořádku, přičemž si uvědomí své city k němu .D bože.... nicméně mě to inspirovalo a píšu další. Světe, děs se. Je to taky proto, že momentálně jsem photoshopless, nemohu tedy tvůrčí energií tryskat nějakým smysluplnějším směrem. Kdyby vás zajímalo, jak trpí Severus Snape touhou po Luciusovi Malfoyů, ozvěte se.

Sladké sny pod vlivem

2006-07-16T12:18:00.000+02:00

Po noci s vinným střikem mě v říši snů doprovázel Shippy a Cathack. Eh.

Nejdřív jsem z Palačáku BĚŽELA /já a běžet, to přece dělám jen když se opiju a naštvu/ až někam do Stodůlek, kde Shippy bydlel - i když ve skutečnosti bydlí trochu jiným směrem, že. Tam jsem s ním hovořila a dokonce jsem se seznámila s jeho matkou. Bylo to hezké, a mám ten pocit, že i k něčemu došlo, ale to nerozebírejme. Pak se pro mne stavil zástup mých spolužáků, který se účastnil nějaké pofidérní demonstrace, či co. Naštěstí jsem se hned tady pod Karlákem zašila do botanické zahrady, kde byl, aaano, Cathack. Tenhle Cathack se teda choval spíš jako Dan Krýcha, pořád na mne naléhal s dotazy na Shippyho, a pak už to bylo nějaký zmatený. Vlastně celej tenhle popis snu byl úplně bezpředmětný, protože kdybych vás nechala jen o první větě dnešního příspěvku, možná bych vypadala i trochu zajímavě.

Teď vezmu své růžové kazoo a budu na něj kvákat nějaké Pink Floyd... je to geniální vynález! Trénuje zpěv, protože když to nedotahujete, přestane kvákat, a zároveň nemusíte znát slova písně, jen si tak přitrouble přizvukovat.

A málem bych zapomněla... Syde, shine on!

Sleeping with Pearl Jam

2006-07-09T12:50:00.000+02:00

To byl včera večer! Jelikož jsem ráno musela vstávat v půl páté, abych odtáhla rodině kola na vlak, byla jsem uz kolem sedmé večer dost grogy. Do toho všeho se uzval muj sociální deficit a já zahořela touhou usnout v něčí náruči. Ondřej naplněn nadšením ze svého kytarovéhu umu na mne hodil bobek, Majda, ta už mě dávno nechala, a ten zbytek byl možná až moc nebezpečný.

Tak jsem teda ulehla sama a usnula jsem až za libých zvuků klipů Pearl Jam, který dávali ve Velký noční hudbě na ČT2... Life wasted, Oceans a moje oblíbená Do the Evolution D: !!! A aby toho televizního štěstí nebylo dost, hned když jsem se ráno vzbudila, dávali dokument o Heydrichovi. Výživné!

Jinak, tak orientačně, Photoshop pěkně trucuje, takže můj obrázek pro Radku je dodělaný asi tak do půlky a přivádí mě k šílenství.

Pochmurno doma jest

2006-07-07T11:50:00.000+02:00

Jsem nějak mimo, omluvte případné scestné výlevy.

Dědu právě odvezli do nemocnice, snad to nic není, ale i tak mám starost, to víte, děda mě učil číst a psát a lásce k hudbě a abych si vážila sama sebe a dělala všechno pro to, abych dosáhla toho, co chci... asi protože u mojí matky se mu to nějak nepovedlo.

Jinak stále ještě dělám nekonstruktivnosti. Ale zase nemůžu říct, že bych si to neužívala, a to to omlouvá ,)

Znudyctnost

2006-07-02T17:52:00.000+02:00

Jaká to dekadence, naši chvíli odejdou z domu a já hned začnu dělat nějaké nekonstruktivnosti - například panenky...

Tak třeba tahle panenka jsem já...
Pak, když bylo mé ego ukojeno mojí nevěrnou leč stále úchvatnou pixelovou podobou, přišel na řadu Ondřej, kterýžto si jest velmi podoben!!!

Ideální počasí pro nálety

2006-07-02T14:56:00.000+02:00

Dnes budeme hovořit poněkud intimněji. A upřímně.

Krom nejbližších a Dana Krýchy to zatím nikdo nevěděl, ale mám přítele, za což se chci jistým rezatým stvořeníčkům omluvit.

Dnes jsem u něj podruhé přespávala, a když už jsem byla pořádně unavená, pustil mi Vidrar vel til Loftarasa (pro ty islandštiny neznalé - "ideální počasí pro nálety") od Sigur Rós. ON, kterýžto neumí z kompu vypustit nic než Sepulturu nebo Tool!!! Můj sen bylo tuhle situaci zažít s jistým černovlasým kytaristou, ale ukázalo se, že hnědovlasý ho v mnohém i předčí. Jsem vážně zamilovaná.
Pokračovalo to moc hezky - uzijeme-li metaforu, opravdu jsem se citila Ideálně nalazena pro nálet, ale nakonec jsme si asi oba řekli, že je možná moc brzo.

Tak jindy.

The two songs

2006-07-02T14:48:00.000+02:00

Jsem zamilována do úchvatné skladby Falling Away with You od Muse. A ten druhý song? Blind od Placebo.

Abych to rozvedla - Ta první se mi objektivně líbí, ta předehra, text... nechte mě to potvrdit:

i can't remember when it was good
moments of happiness elude
maybe i just misunderstood

all of the love we left behind
watching the flash backs intertwine
memories i will never find

so i'll love whatever you become
and forget the reckless things we've done
i think our lives have just begun
i think our lives have just begun

Nádherné. Nadějně realistické, ne bezmocně nešťastné jako jiné smutné lovesongy, ani slepě opěvující jako ty přeslazené. A tím to nekončí!

promise to hold you close and pray
watching the fantasies decay
nothing will ever stay the same

all of the love we threw away
all of the hopes we cherished fade
making the same mistakes again
making the same mistakes again

Inu, prostě... v mé situaci momentálně neaplikovatelné na moji existenci, a o to víc oceňuji kvalitu, protože hodnotím /celkem/ s nadhledem ,)

Co se týče Blind...:

If I could tear you from the ceiling
I know the best have tried
I'd fill your every breath with meaning
And find the place we both could hide

Don’t go and leave me
And please don’t drive me blind
Don’t go and leave me
And please don't drive me blind

You don’t believe me
But you do this every time
Please don’t drive me blind
Please don’t drive me blind

Aj. Shippy, vždycky když tohle slyším, uvědomím si, jak odporně se chovám.

Jednou nohou v hrobě

2006-06-28T12:50:00.000+02:00

Tak jsem přežila vodu a teď potřebuju DLOUHÉ DNY ODPOČINKU, hudby a kreslení. A hlavně už žádný lidi, prosím .D

Ale abych vás přece jen úplně neodbývala - chlast rychle došel, ale zábava přetrvala, počasí nám přálo a profesoři byli velmi tolerantní. Vorlův kamarád Dan vzbuzoval v naší téměř výhradně dívčí třídě opravdu pozitivní pocity. Někteří lidé se převraceli každý den , já ani jednou. Některé páry byly tiché a slušné, jiné zvrácené a hlasité a zbytek párů byl na své složení prostě moc heterosexuální a tak spal. Snědí se hned první den spálili, bledí, nabetonovaní faktorem 50, se jim celou dobu smáli. Menu ovládly těstoviny z pytlíku na dva způsoby /oranžová omáčka - bílá omáčka/, ovšem dvacet různých balení. Byla tam spousta kachniček! Proti nájezdům punkové lodi se člověk rozhodně slovy "kurva , já jsem pacifista!" neubránil - ozkoušeno.

Nyní odcházím do kina na film "Za plotem". Hehe.

Jsem to ale ostuda-maker!

2006-06-22T14:26:00.000+02:00

Muhaha, chudák Shippy bude muset chodit kanálama! Nebo by minimálně neměl chodit školní chodbou, kde jsem se s ním dnes "rozloučila". Chudák.

Na vodu mám nakoupeno, jen mi vrtá hlavou, jak tofu snáší třicetistupňové teploty. Vzhledem k tomu, že toto je pravděpodobně můj poslední příspěvek před odjezdem na vodu, raději se s vámi rozloučím. Ptala jsem se dnes takhle PrAndyho, jakou mi dává možnost nap řežití - "Tak pade na pade... no... s kým jedeš v lodi?" "S Monikou" "Tak to sbohem..." Takže asi tak. Monika je odvážná holka, ale poslední dobou má nějakou špatnou náladu, až to od ní chytám. Nerada bych z naší kanoe učinila ponorku.

Akutní pokles nálady

2006-06-21T18:15:00.000+02:00

...alespoň tak to nazval Ondřej a má recht.

Můj mozek vygeneroval seznam depresí, do kterých většinou upadám:

Vypadám děsně a měla bych chodit kanálama
Nic neumím pořádně a všichni jsou lepší než já
Mezilidské vztahy jsou tak nepochopitelná věc, že bych radši neměla žádné navazovat.

Momentálně na mne spadly ty dvě poslední... to ty zkoušky! Pravidelně se z nich vracím úplně psychicky rozložená.

Ale to přejde, znám se. Zítra se rozloučím se Shippym, půjdu nakoupit zásoby na vodu a pak si vesele rozbiju rypák o nějakej slizkej šutr v Ohři. Ohó.

Je to tak.

2006-06-18T11:55:00.000+02:00

Tak si tak brouzdám a narazila jsem na plakát s krásnou fotkou golfového míčku stojícího tesně na hraně jamky, pod kterou je nápis:
It is a sad fact that, regardless of effort or talent, second place only means that you are first in a long line of losers.

Ondřej Pýcha a předsudek

2006-06-18T11:13:00.000+02:00

Už asi hodinu hledám fotografii Ondřeje Pýchy, geniálního fotografa. Ne fotky, které on vyfotil, ale fotky na kterých je on! Jen tak pro vaši představu - střední postavy, úžasný klofan, delší, tmavé, zvlněné vlasy, poněkud pohodlná postava a v mých očích český ekvivalent Craiga Parkera /jen z Craiga si dělá víc lidí srandu/. Potkala jsem ho v hotelu Yasmin, fotil tam Ready Kirken, které znám hlavně proto, že je miluje moje matka. Všechny ty miniaturní obrázečky na síti jsou pro mé zlovolné plány silně nepoužitelné, a tak asi půjdu a vyfotím si tu reklamu na Stavební spořitelnu, ve které figuruje. Muhaha.

Teď se pokusím nějak skloubit ono titulkované slovo "předsudek" s hlavním tématem dne "matematika".... mmt... no jistě. Zbavila jsem se svých předsudků o matematice! Sice ji stále ještě neumím, ale hlavní a první věcí, jež člověk v mé pozici musí udělat, je postavit se k tomu pozitivně. Matika je vlastně jen hra. Jsou to jen takové k šílenství přivádějící rébusy, jako bývaly třeba ve Čtyřlístku, jen trochu víc abstraktní.

S propadnutím se pomalu ale jistě smiřuji. Adieu, mí přátelééé....

V hlavě toho mám hodně...

2006-06-17T16:21:00.000+02:00

ale ne to, co potřebuju. Já vám řeknu, co tam potřebuju: goniometrii, logaritmy, lineární funkce a, jak jinak, nějaký mozek. A místo toho se tam dusí pár osamělých myšlenek, které vám představuji zde ->

Shippy se v pondělí vrací, mám mu udělat ostudu? Nebo jen malou? Nebo nedělat nic?
Dneska hrajeme fotbal. A já se musím učit. Hm, hm, co s tím asi provedeme .D
Mám podezření, že kamarádka, která mě má doučovat, mě hrozně chce.
Meine kapelka hraje den po odjezdu na vodu...s Pepou! To je bubeník Skalené Tresky, a ehm, no prostě.... takový fajn člověk.
Nebude mi protejkat do lodního pytle?
Včerejší posezeníčko s Andym... mhm... hezký muzikant (multiinstrumentalista, skoro ještě víc než velký TOMÁŠ KUBÍN a asi stejně tak hezký, takže ve výsledku prostě takový ten typ, co se může líbit jen mně...) . Sice je proti Pearl Jam, ale zase má rád Mudhoney .D (to je taková bilance pro Fiftha). No to je jedno.
Mám hlad.

Tak jo. Půjdu hodit vočko na funkce.

Tea for One

2006-06-17T15:46:00.000+02:00

Vždy a pouze jen pro jednoho - čaj je sice moc příjemná věc i ve společnosti, a ve společnosti nějaké pěkné slečny, slečnochlapce, nebo mladého pána o to více, ale upřímně, když na vás hledí pár touhou rozšířených zornic, bude vás ten čaj ještě zajímat?
Jediný způsob, jak si chvíli s horkým šálkem naplno vychutnat, je o samotě. Zapojit všechny smysly. Inspirovat se.
Nejsem čajový expert. Čaj pro mne není to, co pro vášnivého vinaře víno, ač rozdíl mezi lehkým průhledným jasmínovým čajem a tou botou, co člověk přivede k životu poté, co se někde zapomněl a louhoval čajový sáček ve vodě půl hodiny, ještě poznám.
Čaj je uvolněním, inspirací a útěkem, a stačí o něm něco málo vědět a stane se i lékem.

Sedněte si na okenní římsu, když prší, a nechte si promoknout nohy tak, až vás bude mrazit, pak dlaněmi obejměte hrníček a na všechno zapomeňte.